úterý 10. února 2015

Nedělní běh (aneb Pavla 15km)

Neděle 8.2.2015
Účastníci: Yvonka, Pavla, Richard
Trasa: Sázava-Talberk-Mrchojedy-Budín - 15km

Je neděle a po týdenní pauze jsem se rozhodla jít si zaběhat se svými přáteli. Sraz v 10. hod.  na náměstí u Hodin. Byla jsem tam první a netrpělivě čekala na ostatní. Po chvíli přiběhl Richard, po něm Yvonka. Dnes tedy jen ve třech, nevadí.  Richard naplánoval trasu a Yvonka mu s úsměvem na rtu přikyvovala. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, a tak jsme s chutí vyběhli směr Tamberk.

Já neměla ani tušení co mě čeká. Ujištění, že to nebude nic strašného, že to v pohodě zvládnu, mě uklidnilo. Teď už vím, že to bylo z Richardovi strany prozíravé, protože kdybych předem věděla, kolik km naběhám, vzdala bych to na samém začátku.
První zastávka byla v Tamlberku u zastávky. Chvilka odpočinku a hurá na kopec. To byl kopec!! Zdál se mi nekonečný. Zvolnila jsem tempo, abych ho vyběhla. Richard s Yvonkou se mi vzdalovali a mně se zdálo, že stoupání nemá konce. Ujištění, že  po tomto kopci už to bude jen z kopce, mě udržovalo v běhu a odhodlání to nevzdat. Nahoře pár fotek:

 



... a jupí z kopce dolů. Jenže přišla první krize. Nad Tamblerkem pěkně foukalo, a přidal se sníh, který pěkně šlehal do tváří. Tak tady to nevzdám, řekla jsem si a pokorně běžela za svými spoluběžci, kteří byli úplně v pohodě a po nějaké únavě u nich nebylo ani stopy. Zatím co já lapala po dechu, ti dva si v poklidu povídali.

 



Větrnou hůrku jsme přeběhli a najednou se přede mnou otevřel nádherný pohled na okolní kopce a posléze na řeku Sázavu. To byla nádhera!!! Všechna únava, bolest nohou šla stranou a já se kochala těmi panoramaty. Dostavil se pocit štěstí.

Poslední 2 km byly nekonečné. Bolelo mě všechno. Před během velké plány, co musím v neděli udělat, po běhu už nemusím nic.  Všechno počká, však nehoří. Domů mě táhne sprcha a odpočinek. Když nám Richard řekl, kolik máme v nohou, podlomily se mi kolena. Nechtělo se mi tomu věřit. 15km, to jsem nikdy neuběhla!!! Takže mám svůj rekord, na který jsem hrdá. Děkuji za něj svým novým přátelům. Děkuji za sebe i svou rodinu, že jste nás mezi sebe přijali a přivedli nás znovu k běhu. Těším se na další společně uběhnuté km a rekordy.

S pozdravem, běhu zdar!
Pavla

úterý 3. února 2015

Yvonin zápisek z nočního běhu

účastníci: Yvona, Vladimír, Radka, Pavla, Roman
počet km:  7
trasa: Sázava, kopec u Mrázů, pod Nechybou,Budín a zpět

"Čím jste starší, tím jste ....." namítly naše děti,když jsme jim oznámili s radostí v očích, že jdeme běhat večer. "Doufáme,že aspoň po městě," zněl jejich dovětek. Nemá cenu jim nic povídat ani vysvětlovat,t o pochopí jen správný běhoun a správná běhna - a to my jsme!

Setkání proběhlo tradičně, u hodin na náměstí. Sestava jsme byly parádní - okouzlující a osvětlující, tak takhle se ještě neznáme. Blikátka,čelovky, reflexní pásečky a vestičky - no hotové Las Vegas.

Vyběhli jme směrem ke starému jezu, přes most a sympatickým kopečkem šupky dupky jsme se elegantně ocitli na rovince pod Nechybou a pak z kopečka směrem na Budín, kde byl malý odpočinek a pak stejnou cestou směrem domů. Kolektiv sršel energií a humorem, prostě jako vždy.

Jelikož předseda měl absenci a jeho výmluva, na bolavou nožičku a odpočinek, nám byla podezřelá, tak jsme se jali jeho alibi pořádně vyšetřit a v duchu hesla "důvěřuj,ale prověřuj",jsme se zaběhli až k jeho domu. Značně překvapen nás přivítal, pochválil a pořídil nezbytné foto do archivu:


Tak zase jsme bohatší o jeden nevšední zážitek, sice jsme vyplašili srnku, určitě i několik řidičů, výrazy spoluobčanů hovořily jasně, ale z nás prýštily endorfiny na všechny světové strany.

S heslem" I romantik může být lehký atletik" se loučí Yvona